MÝCH 10 LET V YMCE !!!

Čtvrtek 24.6.2010 - slavím narozeniny, ale zároveň přesně v 19:30 naposledy děkuju svým cvičenkám v Ymce za krásnou hodinu a nemůžu říct - těším se na Vás příště - protože už žádné příště nebude. Zavřela jsem dveře tělocvičny, na památku si vzala rámeček se svojí fotkou a nápisem, kterou lekci vedu a odkráčela do šatny. Mých 10 let působení v Ymce skončilo ....

V roce 2000 jsem získala certifikát FISAF instruktor aerobiku a poté se přihlásila na konkurz do nově zrekonstruovaného Sportcentra YMCA. K mému úžasu jsem byla vybrána do aerobic teamu a začala předcvičovat. Před první lekcí jsem měla šílenou trému, že nikdo nepřijde, že se moje cvičení nebude líbit... Dokonce jsem si psala deník a dodnes se směju, když čtu, jaké pocity se ve mně honily :-) Brzy byla tělocvična narvaná k prasknutí a já dělala krůček po krůčku aerobikové pokroky. Vzpomínám na všechny, kdo mi prošli rukama, vzpomínám na sparťanské fotbalové "ÁČKO", s kterým jsem pilovala step touch,"véčko", mambo... Vzpomínám na lekce, kdy jsem musela vybírat lístečky s číslem, abyste se do tělocvičny vůbec vešli... Vzpomínám na aerobikové soboty, kdy jsme 3 hodiny po sobě cvičili a zvládli jsme to... Vzpomínám na chvíle plné euforie i chvíle, kdy nefungoval mikroport a skákala CD... Ale pořád jsem si myslela, že spojení  "JÁ A YMCA" je nerozdělitelné!!!

Zažila jsem 3 šéfy - Pavla Staru, Milana Zajíce a Tomáše Lána. I já jsem se stala částečnou šéfkou a starala se o aerobik team. Skvělou partu ,skvělých instruktorek. Vycházely jsme si vstříc, fungovaly jako dobře promazaný stroj. Ale najednou se mi objevila na mobilu smska - Potřebuju s Vámi mluvit, ohledně dalšího působení v Ymce. Nevěřícně jsem koukala na display. Ano, v Ymce se chystá rekonstrukce a má přijít nový provozovatel. Ale my jsme přece team a určitě budeme pokračovat. Asi už tušíte závěr mého povídání... Nový provozovatel si přivede i svůj team instruktorů a nad námi visí velký otazník, zda nějakou lekci získáme.

Ve čtvrtek 24.6. 2010 jsem vyklidila skříňku, odevzdala klíče a smířila se s faktem, že už v Ymce předcvičovat nebudu. Tedy smířila není to správné slovo. Smiřovat se budu dlouho. Deset let je pro někoho dostatečně dlouhá doba působení a možná nejvhodnější čas na to, změnit místo, čas...Ale mně přišlo strašně líto, že musím skončit a odejít od dobře rozdělané práce. Ale nerada se lituju  dlouho, a proto Vám můžu nabídnout lekci novou, v novém prostředí, v novém čase... 

YMCA navždy zůstane v mém srdci zapsaná zlatým písmem. Nikdy na ní nezapomenu. Nikdy nezapomenu na Vás, kteří mé lekce pravidelné navštěvovali, na které jsem se neuvěřitelně těšila. Děkuji Vám za tu trpělivost, důvěru a budu se těšit, že popojedete metrem kousek dál a zase si budeme užívat společných hodin, tance, dřiny a úsměvu :-)

DĚKUJI VÁM !!!!!!